Rozhovor s nutriční terapeutkou Monikou Kolář

Nutriční terapeutka Monika Kolářová je absolventkou Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Momentálně je diplomantkou studijního oboru „Výživové vědy se zaměřením na Public Health“ na Vídeňské univerzitě ve Vídni. Znát ji můžete díky jejímu profilu @zdravieavyzivaonline, kde tvoří vzdělávací obsah zaměřený zejména na výživu. 

Jak se díváte na moderní preventivní medicínu? 

Těší mě, že preventivní medicína získává v kontextu globálního nárůstu neinfekčních onemocnění hromadného výskytu (tzv. “civilizačních onemocnění”) na významu. Z hlediska nejen zdravotního (na individuální úrovni), ale i sociálního a ekonomického je nesmírně důležité podporovat aktivity vedoucí k prevenci a včasnému záchytu onemocnění. 

Řekněte nám, prosím, více o Vaší práci s optimalizací stravování jako formy prevence onemocnění.

V mé práci se v souvislosti s prevencí nejčastěji setkávám s nadváhou, obezitou a prediabetem (tedy “prestádiem” cukrovky II. typu, kde ještě máme poměrně dobrou šanci zabránit plnému rozvoji onemocnění). Navíc i při rozvinutých chronických onemocněních jako diabetes, srdečně-cévní choroby a další komplikace je možné správně nastavenou stravou (a přiměřeným životním stylem) alespoň částečně zmírnit negativní metabolické dopady a závažnější průběh onemocnění. Nedá sa mi nedodat, že i přes všudypřítomná zázračná marketingová tvrzení výživa jako taková není absolutní “všelék na všechno”, avšak při správném nastavení určitě sehrává důležitou podpůrnou úlohu nejen v prevenci, ale i v terapii.

Jakým častým onemocněním by se lidé mohli vyhnout, pokud by (kromě jiného) upravili svou stravu? 

Dnes už nemáme pochybnosti o tom, že faktory životního stylu včetně výživy úzce souvisí hlavně s rozvojem nadváhy a obezity, srdečně-cévními a onkologickými chorobami i diabetem II. typu. Velmi intenzivně se také diskutuje úloha střevní mikrobioty a možné souvislosti s rozvojem neurodegenerativních onemocnění a také onemocnění trávícího traktu na základě chronického zánětu a zvýšené střevní propustnosti. 

Na vašich sociálních sítích se věnujete osvětě a vzdělávání na téma výživy. Pokud byste měla dát čtenářům základních 10 rad, co zlepšit a implementovat do každodenního života, co by to bylo? 

Přiznám se, není jednoduché vybrat pouze 10 rad, protože pro každého člověka může být vhodné něco jiného, ale pokusím se vyjmenovat základní principy reflektující časté potřeby a nedostatky ve vztahu k jídlu na populační úrovni: 

1. Jíst co nejvíce prvopotravin (s jednoduchým složením)
2. Jíst vědomě – vnímat chuť, vůni, texturu jídla
3. Vyhradit si na jídlo dostatek času
4. Jíst dostatek ovoce a zeleniny 
5. Zařadit do každého hlavního jídla zdroj bílkovin (např. maso, ryby, vajíčka, luštěniny)
6. Pít dostatek vody resp. nápojů bez obsahu (přidaného nebo přirozeně se vyskytujícího) cukru 
7. Nedémonizovat potraviny. Nedělat z jakýchkoliv potravin (včetně cukru, lepku, mléka atd.) strašáka.
8. Nepřehánět to s konzumací doplňků stravy. Jakékoliv doplňky a vitamíny by měly být indikovány rozumně – ideálně na základě důkladné evaluace zdravotního stavu.
9. Preferovat jídla vařená/dušená, upravena šetrně, více než jídla smažená. Konzumovat kvalitní oleje a tuky. 
10. Dbát na dostatek pohybu, kvalitu spánku a psychické zdraví. 

V příspěvcích otevíráte i kontroverznější témata z oblasti stravování a často vyvracíte různé mýty. Co jsou podle vás najčastější mýty z oblasti výživy, kterým věří lidé v naší demografii? 

O mýtech by se opravdu dala napsat kniha. 🙂 Za nejnešťastnější považuji striktní dělení potravin na “zdravé a nezdravé” – dvousečné smýšlení a kategorizování potravin podle různých, často odborně nepodložených až úplně nesmyslných kritérií uvádí mnoho lidí do rozpaků a v konečném důsledku ubírá radost z jídla. 

Jelikož jste sama absolvovala naši analýzu DNA, konkrétně DNA Complex test, byli bychom rádi, kdyby jste shrnula Vaši zkušenost. Co vás ve výsledcích překvapilo?

Predispozice pro rychlostně-silové sporty mě víceméně utvrdila v domněnce, že ze mě asi nikdy nebude ideální ultramaratonec – dlouhé běhy jsem nikdy neměla v lásce, ale o to více se můžu pokusit překonávat samu sebe a dát běhu (i když jen na kratších trasách) šanci spolu se silovým tréninkem. 

Velmi mě zaujala predispozice pro ledvinové kameny a diabetes II. typu, kterou analýza DNA ERA  vyhodnotila jako “závažnou”. Obě diagnózy se vyskytly u mých blízkých příbuzných. Nevnímám tuto informaci jako důvod pro obavy, spíše pro mě představuje motivující možnost reflektovat své zdraví z “genetického úhlu” a podniknout aktivní kroky proto, aby u mě k rozvoji těchto onemocnění nedošlo. Z pohledu nutričního terapeuta mě velmi zaujaly informace o predispozicích k nižším nebo vyšším hladinám konkrétních vitamínů a minerálních látek. 

Příjemně mě překvapil srozumitelně podaný informační i grafický styl interpretace výsledků, které spolehlivě pochopí i úplný laik v oblasti genetiky.

Udělala jste na základě výsledků nějakou změnu i vy? 

Ráda bych se více zaměřila na systematický silový trénink. Vnímám toto opatření jako velmi dobrou investici do zdraví s přibývajícím věkem. 

Jak byste reagovala/postupovala, kdyby klient přišel na sezení s takovými informacemi o svém těle? Jak mohou výsledky z analýzy DNA pomoci při sestavování výživových plánů?

Informace z analýzy DNA mohou doplnit vstupní informace o pacientovi (během anamnestickém rozhovoru, dotazníku a záznamech stravování). Analýza DNA není diagnostickým nástrojem, může ale v kontextu komunikovaných výživových doporučení pro klienta představovat silný dodatečný motivační faktor k uplatnění změn ve stravování a životním stylu. Pro nutričního terapeuta je to naopak možnost lépe reflektovat pacientův zdravotní stav a rodinnou anamnézu (v prediktivní rovině).

Jaká je budoucnost práce s výsledky analýzy DNA z pohledu nutriční terapeutky? 

Představit si můžeme ledacos. 🙂 Možná jednou budeme ve stádiu, kdy analýza DNA vzhledem k preventivním faktorům životního stylu bude součástí běžné zdravotní prohlídky s možností zapojení do preventivních programů, které by lidi dlouhodobě aktivně nabádaly k prevenci a poskytly jim relevantní informace, nástroje a odborníky pro jejich uplatnění v běžném životě.